První písemná zmínka o obci pochází z roku 1483. V tomto roce byl jmenován na růženskou faru administrátorem kněz Jakub.

Co viděl ponocný Gregor v Růžené

V Růžené žil kdysi muž, který se jmenoval Gregor. Živil se sice poctivou prací v lese, ale jeho výdělek stačil jen na velmi skromné živobytí. Protože měl manželku a synka, přijal ještě práci ponocného, aby rodině trochu přilepšil. Chodil vsí, hlídal, aby se nestalo nějaké neštěstí, aby snad někde nehořelo a aby se nikdo nepovolaný nevloupal do vesnických chalup a stodol

Aby se měl kde schovat před nepřízní počasí, vybudovali mu nedaleko hřbitova dřevěnou boudu.

Jednou v noci odtroubil jedenáctou hodinu, obešel ves, a pak si sedl do boudy, aby si trochu zdřímnul. Když na věži odbyla dvanáctá hodina, vyšel Gregor z boudy, odtroubil dvanáckrát a už se chystal jít domů, když zaslechl podivné zvuky. Ze hřbitova k němu doléhalo jakési divné mručení, v této noční době naprosto nezvyklé. Jeho povinností byo se podívat, co se děje, kdo tyto zvuky vydává a proč. Otevřel vrata hřbitova a s údivem spatřil dva velké, silné psy, jak se rvou a koušou. Oba psi na sebe doráželi s největší zuřivostí. Oči jim hořely a ze tlam jim sršely jiskry. Ponocný Gregor měl pro strach uděláno. Bez bázně přistoupil blíž a zavolal: „Potvory, ani v noci nedáte pokoje?“ Máchl po nich holí a chtěl je rozehnat. Ale přepočítal se.

V tu chvíli se oba vzteklí psi proměnili v lidi a přinutili Gregora, aby jim dal slib, že se nikomu ani slůvkem nezmíní o tom, co viděl. Oba zatracenci pak zmizeli. Celý rozrušený se ponocný vracel domů. A bál se i ohlédnout. Vždyť v obou poznal zemřelé sousedy, kteří za živa žili v hádkách a rozbrojích. Proto neměli ani po smrti pokoj.

Když přišell Gregor domů, ulehl na postel a již nevstal. Rozstonal se a brzy na to zemřel. Před tím však zavolal kněze, a tomu celou příhodu ze hřbitova pověděl. Kněz pak vykropil znovu hroby obou nešťastníků, kteří teprve pak našli klid a mír v posmrtném životě.